Existují dva typy urychlovačů - lineární a kruhové. Lineárních urychlovače obvykle srážejí částice s pevným terčem. V kruhových urychlovačích se často srážejí vstřícné svazky částic.

Částice se urychlují tím, že procházejí elektrickým polem o celkovém potenciálu několika miliard voltů. V kruhovém urychlovači udržuje částice na zakřivené dráze magnetické pole.

V urychlovačích se urychlují různé druhy částic, například elektrony, pozitrony, protony nebo různé druhy iontů. Jedinou podmínkou je, aby byly stabilní a nabité.

Na počátku procesu urychlování elektronů a pozitronů v soustavě urychlovačů v CERN se z rozžhaveného kovového vlákna uvolnily elektrony. Některé z nich byly po průchodu lineárním urychlovačem odvedeny do nejmenšího z kruhových urychlovačů. Jiné se srážely s kovovým terčem, takže vzniknaly pozitrony, které pak pokračovaly stejnou cestou jako elektrony. Elektrony a pozitrony se urychlovaly dále a nakonec byly vstříknuty do urychlovače LEP (což je anglická zkratka pro Velký elektron-pozitronový srážeč), kde se po urychlení na maximální dostupnou energii vzájemně srážely. Ke srážkám docházelo v jednom ze čtyř detektorů, jež zaznamenávaly částice vzniklé při sážkách.

Činnost LEP byla v roce 2000 ukončena, aby bylo možné ve stejném tunelu instalovat výkonnější urychlovač LHC (Velký srážeč hadronů), který bude srážet protony při podstatně větších energiích.