K urychlování částic v urychlovačích se využívá elektrického pole.

Když je nabitá částice (např. elektron) urychlena elektrickým polem o napětí 1 volt, získá kinetickou energii jednoho elektronvoltu (1 eV). Každý urychlovač má jednu nebo několik urychlovacích sekcí s oscilujícím elektrickým polem. Frekvence oscilací je řízena takovým způsobem, aby shluky částic přicházely do míst urychlení právě v okamžiku, kdy se mohou "svézt na vlně" urychlujícího pole, takže získávají další kinetickou energii a tedy zrychlují.

Dnešní experimenty s částicemi dosahují velmi vysokých energií, typicky desítky nebo až stovky gigaelektronvoltů (GeV). Při těchto energiích se částice v urychlovači pohybují rychlostí velmi blízkou rychlosti světla.