LEP (Large Electron Positron Collider - Velký srážeč elektronů a pozitronů) v CERN byl v letech 1989-2000 největším urychlovačem elektronů. Jeho obvod byl 27 kilometrů a celý urychlovač byl umístěn 100 metrů pod zemí.

LEP byl srážeč (collider), jehož srážející se svazky tvořily elektrony a pozitrony (antielektrony). Svazky částic byly urychlovány v opačných směrech a jejich dráhy se v urychlovací trubici nacházely těsně vedle sebe. Nakonec byly svazky přiváděny ke srážkám.

Aby se dosáhlo požadované energie, získávají částice v kruhovém urychlovači energii postupně, při každém oběhu trochu. Na správné dráze je udržují různé typy magnetů.

Na LEP se v době, kdy dosahoval na konci své existence nejvyšších parametrů, zvyšovala energie částic až o 3,5 GeV na jeden oběh, nežli dosáhla maximální hodnoty, která byla okolo 100 GeV na svazek. Shluky elektronů a pozitronů mohly obíhat uvnitř prstence až několik hodin rychlostí velmi blízkou rychlosti světla.

Uvnitř urychlovače LEP bylo 3 368 dipólových magnetů, které udržovaly částice na dráze, a přes 1 500 dalších magnetů, jež "zaostřovaly" svazek. V éře vrcholného výkonu zde pracovalo 288 supravodivých urychlovacích dutin (a vedle nich ještě 56 z původně většího počtu starších, nesupravodivých). Všechny supravodivé komponenty bylo třeba chladit na teplotu minus 269 stupňů Celsia.