Detektor DELPHI byl jedním ze čtyř velkých detektorů na urychlovači LEP. DELPHI byl uveden do provozu v roce 1989, stejně jako LEP samotný. V prosinci 2000 nabírání dat na DELPHI skončilo, aby bylo možné v tunelu LEP začít stavět urychlovač LHC.

Detektor se skládal ze tří částí: válcové centrální části a dvou koncových "vík" (endcaps). Jeho délka i průměr činily okolo 10 metrů a měl hmotnost 3500 tun.

Detektor DELPHI se skládal asi z 20 subdetektorů různých typů, o jakých byla řeč v předchozích kapitolách. Mezi elektromagnetickým a hadronovým kalorimetrem byl umístěn velký supravodivý magnet, který byl pro činnost detektoru podstatný. Magnetické pole tohoto magnetu zakřivovalo dráhy nabitých částic, takže bylo možné určit jejich náboj a hybnost.

V kapitole "Typy srážek" najdete interaktivní animaci, která ukazuje, jak některé srážky v detektoru DELPHI vypadaly.