Drátové komory jsou založeny na principu, že lze zaznamenat nabité částice pohybující se ve vhodném plynu. Taková částice se sráží s atomy plynu a vyráží z nich elektrony. Tento proces se nazývá ionizace a z atomů se při něm stávají ionty. Elektrické napětí uvede elektrony do pohybu směrem k anodě a ionty ke katodě. Dopadající elektrony vyvolají elektrický proud, který je možné registrovat.

Drátová proporcionální komora (DPC), jeden z typů dráhových detektorů, jaké se používají v moderních částicových experimentech, obsahuje několik anodových drátů natažených mezi dvěma katodovými deskami. Vzdálenost mezi anodovými dráty je asi 2 mm a mezi katodovými deskami 2 cm. Dráhu částice uvnitř komory lze spočítat z poloh anodových drátů. Aby se zrekonstruovala kompletní dráha nabité částice, používá se několik komor vedle sebe.

Dalším vývojovým stupněm DPC je driftová komora. Driftová komora využívá toho, že elektronům uvolněným z atomů trvá nějakou dobu, než se dostanou k anodě. Přesným změřením této doby lze velmi přesně určit polohu původní částice. Na tomto principu pracovala například časově projekční komora (TPC) detektoru DELPHI.