Některé částice vzniklé ve srážce se takřka okamžitě rozpadají na další částice. V takových případech je třeba sledovat částice z rozpadu a zjistit z nich něco o původní částici.

Nejběžnějším případem jsou kvarky, které podle standardního modelu neexistují jako samostatné volné částice. Z každého kvarku vznikne jet složený z dalších částic. Kvarkový jet obvykle tvoří deset i více částic. To, že ve srážce vznikly kvarky, je většinou možné snadno identifikovat, neboť jety jsou v detektoru jasně viditelné.

Někdy kvark vyzáří v poměrně raném stádiu události gluon. Z takového gluonu se také vytvoří jet podobně jako z kvarku.

Také lepton tau se rozpadne dříve, než je ho možné spatřit v detektoru. Tau se rozpadá na jednu nebo tři nabité částice a několik neutrálních částic. Jestliže se zrodí několik neutrálních částic, jejich rozpad vede ke vzniku mini-jetu přípomínajícího kvarkové jety. Mini-jet z rozpadu tau má však menší počet částic, méně než deset. V rozpadu leptonu tau se často rodí i několik neutrin, což způsobí, že změřená energie je menší než energie srážky.