Vědci změřili rychlost světla vyzařovaného rychle se pohybujícími subatomárními částicemi. Jak k přípravě takových částic, tak k samotnému měření je potřebná špičková experimentální technika. Udivujícím výsledkem takových měření je, že rychlost světla je ve všech případech stejná, jako zdroj vyzařování byl v klidu.
Einstein v roce 1905 vyslovil jedno ze základních tvrzení teorie relativity, totiž že rychlost světla je nezávislá na tom, jak rychle se zdroj světla a pozorovatel pohybují. Bylo to odvážné tvrzení, které naprosto nesouhlasí s naší intuicí nebo zkušeností s pohybujícími se předměty v běžném životě.
Toto tvrzení vede k tomu, že musíme opustit představu o absolutním času, který plyne stejně pro všechny pozorovatele. Čas, jaký budou ukazovat hodiny pohybující se vůči nám velkou rychlostí, bude například menší (hodiny pro nás půjdou pomaleji), nežli čas na hodinách, které jsou vůči nám v klidu. Pozorovatel pohybující se společně s hodinami ovšem nezaznamená v rychlosti chodu těchto hodin žádnou změnu. Tento jev se nazývá dilatace času. Matematický vztah mezi časem, který ukazují naše hodiny v klidu (t) a časem na hodinách v pohybu (t0) (v je rychlost pohybujícíh se hodin, c označuje rychlost světla) se dá vyjádřit jako
Fakt, že se na zemském povrchu detekuje velký počet mionů i přes jejich krátkou dobu života, svědčí o tom, že dochází k dilataci času. (Zdroj: CERN)